Před římským vpádem byla země Beaujolais obydlena galskými kmeny: Edueny na severu, na jihu Segusiavy, promíchanými s Ligury. Z předkeltského období najdeme několik izolovaných památek v podobě ojedinělých dolmenů a menhirů.
 
V St Romain des îles podél Saôny si synové Karla Velikého připravovali rozdělení Evropy a pracovali na Verdunské smlouvě (843).
 
Skutečné dějiny země Beaujolais začínají na začátku 10.století.. Kolem 967 jistý významný vlastník půdy Bérard (nebo Béraud) a jeho žena Vadalmonde založili na svém zámku Pierre Aigue v Haute Vallée de l'Ardičre kapli, jež se měla v následujícím století stát kolegiátním kostelem Notre Dame de Beaujeu. Zdá se, že to bylo za vlády jejich prvních potomků, kdy se objevilo jméno de Beaujeu (z Bellijacum ? Belligoci?) a kdy se přirozeným skloňováním vytvořilo panství Beaujolais.
 
Panství rozšířilo svoje území nikoliv bez vážných porážek a za cenu neutuchajících bojů se sousedy : Arcibiskupové z Lyonu, hrabata z Forezu, hrabata a biskupové z Mâconu. Po několik století se hranice Beaujolais měnily, dosáhly Loiry ve XII.století na západě, překročily ve XIII.století Saônu na východě až k hranici okolí Lyonu. Rozšíření nebylo pouze výsledkem použití zbraní, ale také šikovného svazku spřízněnosti a vhodných sňatků.