V roce 1132 Guichard III. dokončil stavbu kostela sv. Mikuláše z Beaujeu. Papež Inocenc II., nacházející se ve Francii, vysvětil kostel 13.února.
 
Humbert III., syn Guicharda, byl mladý, neopatrný a málem přišel o Beaujolais. Jeho zásluhou byla založena dvě nová města, zaslíbená velké budoucnosti - Belleville a Villefranche.
 
V roce 1260 syn pána z Beaujeu Humberta V., vrchního velitele královských vojsk, Guichard IV. přísahal na Chartu z Villefranche, kterou doplnil a kterou je možné si ještě dnes prohlédnout.
 
Pánové z Beaujeu byli velkými osobnostmi: byli podřízeni pouze francouzskému králi v souvislosti se svojí půdou Beaujeu v království a císaři svým majetkem za Saônou.
 
V XV. století byli pánové z Beaujeu velkými vojevůdci, například jako Eduard I., kapitán francouzského krále nebo jeho syn Antoine de Beaujeu.
 
Za stoleté války obsadili Beaujeu Angličané. Antoine bojoval po boku vrchního velitele královských vojsk Francie Du Guesclina.
 
Jeho bratranec Eduard II. po něm nastoupil v roce 1374, ale ubohý pán musel postoupit svá panství 23. června 1400 vévodovi z Bourbonu.
 

V roce 1474 bourbonský vévoda Pierre de Beaujeu se oženil s dcerou velkého krále Ludvíka XI. - "nejméně bláznivou osobou Francie" podle krále a ta se stala Annou de Beaujeu. Starala se o baronský statek, vybavila nemocnici ve Villefranche, dokončila krásnou stavbu Notre Dame des Marais a převedla titul hlavního administrativního města panství Beaujeu na Villefranche. Toto město v plném rozkvětu bylo díky své poloze na křižovatce cest již hlavním ekonomickým centrem oblasti Beaujolais ; zůstalo jím dodnes.
 

Až do smrti posledního barona z Beaujolais Filipa Orleánského na popravišti se dědicové pánů z Beaujeu téměř nezajímali o tento kraj, což mu však nebránilo v tom, aby prosperoval; hrabství bylo tehdy součástí lyonské vlády.
 
Vymizením provincií a vytvořením departementů skoncovala revoluce se zvláštním postavením Beaujolais alespoň z úředního administrativního hlediska.