Klasické schéma odbytu vína je následující :
 
Víno je vyprodukováno vinaři (tak zvanými soukromými sklepy) nebo prostřednictvím družstev. V takovém případě vinaři, kteří jsou členy družstev (družstevníci), dodají svoje hrozny, které jsou zpracovány v družstvu.
 
Soukromé a družstevní sklepy pak prodávají svoje víno v cisternách z nerezi obchodníkům, kteří ho většinou velmi brzy ukládají do svých vinných skladů; počínaje říjnem u Beaujolais nouveaux až do jara u cru.
 

Uměním negocianta je scelovat vína stejného označení ale různého původu a získat víno, které odpovídá jeho stylu. Vinařské usedlosti jsou malé a nedokáží uspokojit rozsáhlou poptávku zvláště ze strany velkodistribučních odběratelů.
 

Negociant má za úkol vytvořit stejnorodá vína v rámci AOC. Negociant provádí lahvování vín, která prodává pod svojí značkou. Někdy má exkluzivitu na prodej vín z určité domény, která je uvedena na etiketě.
 
Poznamenejme, že na rozdíl od vín z oblasti Bordeaux, u Beaujolais může být na etiketě uveden "château" pouze u vín, která pocházejí z usedlosti, která je uznána jako pravý Château.
U 20 % nezajišťuje odbyt obchodník, ale vinaři, kteří si přejí prodávat svoje vína přímo pod svojím jménem.